Kmochův ostrov je zanořen v Labi jako loď s hlubokým ponorem aneb Oběšenec a jeho výjimečná role v životě města Kolína
Kmochův ostrov v Kolíně, chcete-li Dolní ostrov či Oběšenec, jak ho nazývali v 16. století, je největším z Labských ostrovů v Kolíně. Prošel se po něm určitě každý, znáte ale jeho zajímavou historii?
_900 x 600.jpg)
Ostrov ke Kolínu patří i nepatří, ponořený hluboko do říčního proudu vypadá jako loď, která uvázla na mělčině a nemůže odplout. Můstky na palubu dosud nejsou zvednuty, a tak lidé chodí tam i zpět a jeho štíhlý tvar často obcházejí po obvodu, jako by chtěli naslouchat vodě, která se čeří u jeho břehů. Nic však neslyší, ostrov je tichý jako starý les.
Těžké je říci, komu ostrov patří. V minulosti i současnosti si ho nárokovali mnozí. V čase středověku patřil městským rychtářům, zástupcům panovníka, později se stal majetkem města a "vládli" na něm Sokolové, ostrostřelci, rybáři a mnohé další spolky či zájmové skupiny.
V období raného novověku se na ostrově nacházel les. Nepředstavujte si však dnešní les jaký znáte z Konárovic či z Jelena. Nevíme jak byl hustý, starý a nakolik byl tajemný. Je ovšem známo, že dřevo z ostrova sloužilo k nutným opravám mostu či cest. Jinak si město les na ostrově šetřilo.
Pušky a mosty
Dokážete si vzpomenout, jaké pušky používalo vojsko v druhé půlce 18. století? Střelba z nich zněla na ostrově v době, kdy v Kolíně sídlila posádka. Vojáci vládli ostrovu bezmála sto let a zřídili si zde i plovárnu. Roku 1864 byla posádka převelena do Hradce Králové a výstřely a řízné povely přestaly na ostrově plašit kačeny, vrabce a kosy. Když dnes budete zkoumat kůru starých stromů v okolí amfiteátru a hledat kulky po výstřelech, nenajdete nic. Je to prostě doba příliš vzdálená.
Ještě jednou v historii se však na ostrově střílelo, a to z pušek místních ostrostřelců. Střelecký sbor, musel roku 1872 opustit střelnici na Horním ostrově a na Dolním si vystavěl novou. Víc než přesnou muškou se však spolek ostrostřelců zapsal do dějin ostrova tím, že vystavěl dřevěnou lávku na ostrov, ale nepředstavujte si, že byla přesně na místě dnešní lávky. Nedlouho poté, v době, kdy již ostrov ožil i společensky, se město Kolín rozhodlo postavit lávku železnou. Její nýtovaná konstrukce byla roku 1885 posazena na kamenné pilíře, které zhotovil místní stavitel Josef Sklenář. Až do roku 1921 byl vybírán za přechod lávky poplatek. Procházka po ostrově měla tehdy větší cenu než dnes, lidé si místa přirozeně i víc vážili.
Sokolové a parkové úpravy
Sokolové byli ti, kteří ostrov užívali nejčastěji a ostrov byl jejich, byť si ho jen od města pronajímali. Sloužil jim od šedesátých let 19. století k procházkám, cvičením, k zábavám a postavili si zde i plovárnu. Sokolové zde zřídili také pavilón, o kterém se mluvilo jako o „rejdišti“. Tím, kdo zde rejdil, se zabývat nebudeme, dovolíme si jen poznamenat, že Sokol tehdy nebyl jen tělocvičnou jednotou spoléhající na motory svých svalů, ale velmi mocnou kulturní, politickou a společenskou osou, kolem které se v Kolině točila spousta věcí. Někdy okolo roku 1900 se na ostrově zrodila i kolínská atletika - Sokolové zde trénovali v čele s Oldřichem Prágrem. Tento sportovní duch přetrval, zejména někteří vytrvalci krouží po oválu ostrova dodnes a zašlapují do hliněných cest popadané žaludy.
Ostrov ovšem není sportovištěm, ale odpočinkovým parkem - největším a nejstarším v Kolíně. První plán na proměnu ostrova v park vypracoval roku 1874 Čeněk Stíbal, zahradník z Žehušic. O další výrazný projekt se postaral pražský zahradní architekt F.F. Pleskot. Město se jeho dílem chlubilo i na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory v Praze v roce 1908. Dnes je těžké posoudit, zda všechny ty úpravy, které se na ostrově počátkem století uskutečnily, následovaly tahy Pleskotova pravítka. Do dnešní doby je však patrné, že rozložení pěšin má svůj řád a na páteřní ose vznikla dvě přirozená centra, kde mohl tepat společenský život - restaurace a amfiteátr. Restaurační pavilon vyrostl uprostřed ostrova roku 1908, zřejmě ve stejné době byl postaven i protější hudební altánek, který stojí dodnes. Je zcestné se dívat na dobu minulou dnešníma očima. Velké rodiny v malých bytech vytvářely přirozený tlak k tomu, aby lidé žili víc na ulicích a na procházkách. Nemůžeme se tedy divit, že restauratér „městské restaurace na Sokolském ostrově“ Jan Zdeněk nabízel již o šesté ráno kolemjdoucím teplou karlovarskou minerální vodu. Na parkově upraveném ostrově jste se opravdu mohli cítit jak v lázních.
Další velká úprava ostrova, byť spíše technická, se uskutečnila v letech 1922-1926 v souvislosti s regulací Labe a dotkla se tedy především břehu při plavební dráze. Je patrné, že pravý břeh ostrova vydlážděný kameny je výrazně vyšší než levý.
Kmoch živý i bronzový
Ostrov je neodmyslitelně spojen s dějinami Kmochovy hudby. Od roku 1872 uváděl František Kmoch se svou kapelou na ostrově pravidelné koncerty. Hrával zde často a rád, zdálo se proto přirozené postavit mu zde po smrti i pomník. K odhalení došlo k hned následující rok, v červenci 1913. Autor pomníku Jan Drobník byl známým kolínským kameníkem a sochařem. Do bronzu bustu a desku odlila známá pražská firma Bendelmayer a Červenka, která nedlouho předtím odlévala například i slavný svatováclavský pomník na Václavském náměstí v Praze. Od té doby bylo možné ostrov považovat za Kmochův, ale k oficiálnímu pojmenování došlo až roku 1932. Na Kmochův ostrov byl částečně situován i program několika ročníků tradičního hudebního festivalu Kmochův Kolín.
Místo pro všechny voříšky
Ostrov je ostrovem i v několika přenesených významech - ostrovem zeleně i ostrovem odděleným od kvapu městského života k tomu, aby byl přirozenou arénou a pódiem pro nejrůznější kulturní a společenské programy. Po vzniku Československé republiky se zde roku 1918 konala například vojenská přísaha a o dva roky později zde Československá církev organizovala bohoslužbu pod širým nebem. V době mezi válkami na podiu před restauračním pavilonem hrávaly přespolní divadelní společnosti. V padesátých letech je vystřídaly slavnosti jiného typu jako 1. Máj, lidové veselice, mírové slavnosti či dožínky. V šedesátých a sedmdesátých letech letech to byly beatové „Večery pod hvězdami“ a tancovačky v osmdesátých letech výstavy psů... V kreativních "devadesátkách" se zde konávaly Mimoriály, Voříškiáda a první ročníky festivalu Natruc...
Ostrov 2030
Je přirozené, že každá generace mění svůj životní prostor k obrazu svému. Čím bohatější doba, tím jsou změny výraznější. Roku 2005 byla otevřena lávka z ostrova na pravý břeh Labe, o tři roky později byl dostavěn mohutný betonový amfiteátr a roku 2015 se špice ostrova proměnila v dětské hřiště s majákem poblikávajícím do noci.
V třetím tisíciletí se na ostrově objevily také nové akce typu Oregon dětem, závody dračích lodí, Den Země, Letní kino, Den Záchranářů, TPCA Beat fest či Historické dny... U ostrova kotvila několik let restaurační loď, vzniklo hřiště pro discgolf později byla otevřena půjčovna barevných šlapadel.
Co zde bude za deset či dvacet let? Jak ostrov změní právě dostavěné přístaviště rekreačních lodí? Co zde uvidí labutě, které přiletí jako každou zimu za tekoucí vodou?
