Fotografií Josefa Sudka je v kolínském muzeu uloženo 162, v zahraničí má nejpočetnější sbírku Národní galerie Kanady
Jeden z nejslavnějších kolínských rodáků, fotograf Josef Sudek, je letos připomínán kvůli dvěma výročím. V těchto dnech uběhlo 125 let od jeho narození (17. března 1896) a na konci léta vzpomeneme 45 let od jeho smrti (15. září 1976).
Většina Sudkovy světoznámé tvorby vznikla v Praze, z Kolína a okolí jsou nejznámější jeho fotografie z Kmochova ostrova či avantgardní pohledy na komín elektrárny ESSO. Sudkovy snímky byly v Kolíně naposledy vyvěšeny před třemi lety na výstavě v Galerii města Kolína, která kladla důraz právě na Sudkovu kolínskou tvorbu.
Osobnost Josefa Sudka připomínáme starším rozhovorem s historičkou umění kolínského muzea Petrou Hollerovou, který byl původně pořízen pro tištěný PRES. Zajímalo nás především to, jaké je zastoupení Sudkových fotografií ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně.
Jak se Sudkovy fotografie dostaly do sbírek Regionálního muzea? O jaké náměty z jeho rozsáhlé tvorby se jedná?
Pozůstalost Josefa Sudka se do muzea dostala jako dar ve dvou velkých souborech. První část byla předána na konci roku 1988. Darovala ji sestra Josefa Sudka, Božena Sudková. Bylo to však na popud historičky umění Anny Fárové, která se také zasloužila o to, aby kolekce obsahovala ucelený výběr Sudkova díla. Druhou část, ve které byly mimo fotografií i další předměty spojené s Josefem Sudkem, darovala muzeu v roce 1989 již sama Anna Fárová. Co se týká námětů, tak jak již bylo výše řečeno, obsahuje muzejní kolekce ukázky ze všech Sudkových tvůrčích etap a nejvýznamnějších fotografických cyklů. Některé cykly jsou zastoupeny pouze jednou či dvěma výběrovými fotografiemi, jiné jsou mnohem bohatší. Pracím ze Sudkova ateliéru na Úvoze (cyklus Labyrinty) a Rothmayerovy vily a zahrady (cykly Vzpomínky a Kouzelná zahrádka) je věnován asi největší prostor.
Pokud jde o snímky z Kolína a Polabí, jsou snadno identifikovatelné? Na výstavě v Galerii města Kolína v roce 2018 jsem nepoznal žádnou z polabských krajin...
Že jde o fotografie krajin z Polabí, tak to musíme věřit samotnému Josefu Sudkovi. Z jeho vlastnoručních přípisů na fotografiích či názvů, které sám uváděl pro výstavy i publikace, vycházeli všichni badatelé, kteří se dílem Josefa Sudka zabývali. Co se týká fotografií s kolínským motivem, tak naše muzeum vlastní pouze dvě nepříliš výrazné panoramatické fotografie Kolína z období po roce 1940 a další dvě „žánrovky“, které Kolín s největší pravděpodobností zachycují. Známé snímky z kolínského ostrova (v duchu secesního piktorialismu) i avantgardní pohledy na komín elektrárny ESSO jsou bohužel součástí sbírek jiných muzejních a galerijních institucí.
S jakým úmyslem byly snímky do péče muzea věnovány? Jakou měly v té době hodnotu?
Část pozůstalosti Josefa Sudka byla do kolínského muzea věnována s ohledem na fakt, že Kolín byl Sudkovým rodným městem a jeho největší sbírkotvorná instituce by měla mít výběr z jeho tvorby. V době, kdy do muzea pozůstalost přišla, měly již Sudkovy fotografie velkou cenu. Jejich uměleckohistorická hodnota ale tehdy mnohonásobně převyšovala tu finanční. To až s postupem času se aukční ceny fotografií Josefa Sudka postupně přehouply z kategorie ...set korun do ...set tisíc korun (a více). Vliv na to také měly i dvě velké zahraniční výstavy pořádané v roce 2016 k Sudkovu jubileu, a to v Národní galerii Kanady v Ottawě a v muzeu Jeu de Paume v Paříži.
Jsou ve sbírce muzea pouze kontaktní otisky ze Sudkových velkoformátových negativů nebo i zvětšeniny z rané tvorby?
V muzejní sbírce jsou zastoupeny obě polohy Sudkovy tvorby, jak kontaktní otisky, které používal po roce 1940, tak i dřívější bromostříbrné zvětšeniny. Velkou část této rané tvorby tvoří tzv. vintage prints, tedy práce, se kterými Sudek obesílal fotografické salóny a soutěže, jak o tom svědčí nálepky na rubu fotografií.
Obracejí se na Regionální muzeum v Kolíně často české či zahraniční instituce s prosbami o zapůjčení fotografií za účelem vystavení? Vyhovíte všem? Jak přísné jsou podmínky výpůjčky?
Vzhledem k tomu, že kolínské muzeum není jediným, a rozhodně není největším vlastníkem Sudkových fotografií, tak žádosti o zápůjčky nejsou tak časté, jak by se zdálo. Spíše se jedná o solitéry. Asi největší prezentací Sudkových děl z našich sbírek byla výstava ´Josef Sudek neznámý´, kterou na přelomu let 2006 a 2007 pořádala Moravská galerie v Brně. Tehdy naše zápůjčka tvořila polovinu výstavy.
Pro zajímavost, asi největší kolekci Sudkových fotografií vlastní Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, jejichž sbírka je v řádech tisíců. Početný soubor má také Moravská galerie v Brně, ze zahraničních institucí vede Národní galerie Kanady, která má kolem 1.600 fotografií. Velká sbírka Sudkových negativů (asi 1.300) je pak uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.
Co se týká půjčování takto cenných sbírkových předmětů, musí být splněny přísné bezpečnostní a zejména klimatické podmínky. Nejdůležitější jsou světelné podmínky, kdy fotografie nesmí být vystavena působení denního světla a hladina umělého osvětlení nepřekračuje 50 luxů. Proto také mohlo návštěvníkům kolínské galerie vadit, že se Sudkova výstava ´topila´ ve tmě, ale byla to nutnost pro zachování fotografií i dalším generacím.
Ve sbírce vašeho muzea je prý čtyři sta Sudkových fotografií. Sníte o tom, že byste je někdy vystavila všechny pohromadě?
Pozůstalost Josefa Sudka v kolínském muzeu čítá sice více jak 500 kusů, ale ne vše jsou fotografie. Těch je pouze 162. Ostatní položky tvoří trojrozměrné předměty, které Sudek používal do svých zátiší, osobní věci, archiválie, korespondence, jeho fotografické knihy a zejména Sudkem nashromážděná kolekce časopisů a publikací, ve kterých je zmíněna jeho tvorba. Vystavení všech Sudkových fotografií z našich sbírek najednou mne nikdy moc nelákalo. Jednak ten počet (i když to není ta hrozivá cifra 400 kusů) by byl v Kolíně těžko vystavitelný. Spíše však chci prezentovat Sudkovu tvorbu v nových souvislostech, proto mi vyhovuje koncept ´imaginárních setkání fotografů´.
